Jerky chutná lidem už dlouhá staletí. Kde a proč vznikl tento fenomén?

(Pra)lidé sušili maso od nepaměti. Jedná se totiž o snadný způsob konzervace, díky kterému
maso vydrží delší dobu chutné, výživné a zdravotně nezávadné. Obdoba dnešního jerky v
minulosti bez nadsázky mnohokrát zachránila lidstvo před hladem. 

Doba čtení: 5 minuty

Co se v článku dozvíte?

1. Jerky hrálo důležitou roli už ve starověkém Egyptě
2. Vydatné jídlo pro římské vojáky i zemědělce
3. V Africe má tradici Kilishi a Quanta, u kterých naleznete podobnost s jerky
4. Jerky cestovalo z Ameriky do Evropy a zase zpátky
5. Perfektní jídlo na Divoký Západ
6. Proč zažívá jerky v moderní době renesanci?

Jerky hrálo důležitou roli už ve starověkém Egyptě

V současnosti máme ledničky, mrazáky a mnoho dalších moderních vymožeností, které
brání rychlému zkažení potravin. Většinu naší historie však nic z toho neexistovalo, a proto
dodnes nacházíme po celém světě důkazy o oblíbenosti sušených potravin.

Odborníci na historii uvádí, že už starověcí Egypťané nechávali části masa, ovoce a
dalších potravin záměrně sušit na slunci. Kořeny dnešního jerky tedy prokazatelně sahají
minimálně do období kolem 3 000 let před naším letopočtem. Ani tam však nemusí končit.

A teď jedna zajímavost. Archeologové během vykopávek nalezli sušené maso dokonce
i v hrobkách významných faraónů. Často navíc v poměrně dobrém stavu, takže by se
asi dalo i po několika tisících letech sníst. 

Vydatné jídlo pro římské vojáky i zemědělce

Podobně důležitou roli mělo sušené maso i v italské starověké civilizaci. Z hodin dějepisu
asi víte, že se Římské impérium rozpínalo od území dnešní Velké Británie až po Egypt.
Málokdo ale tuší, že k mnoha vojenským úspěchům pomohlo „starověké jerky“.

Římané se během vítězných tažení spoléhali na stravu, která se skládala především ze
sušených ryb a vepřového masa. Byly to potraviny lehké, výživné i mimořádně trvanlivé,
a proto se dokonale hodily na extrémně náročné výpravy.

Sušené maso však bylo populární i na chudém italském venkově, kde můžete dodnes
ochutnat tradiční dobrotu s názvem Coppiette. Teď už ho Italové vyrábí z proužků vepřového
masa (dříve i oslího, koňského, ovčího a kozího), které ochutili červeným pepřem, fenyklem
a solí. Potom maso svázali do párů a na 2 měsíce pověsili ke krbu.

V Africe má tradici Kilishi a Quanta, u kterých
naleznete podobnost s jerky

Až jednou vyrazíte na exotickou dovolenou do Etiopie, rozhodně zkuste lokální jídlo Quanta.
A na co se připravit? Je to sušené maso s výraznou chutí, na kterém si místní pochutnávají už dlouhá staletí. 

Opět se jedná o proužky masa, které se pořádně okoření solí, pepřem, zázvorem, bazalkou,
pískavicí (řeckým senem), česnekem a chilli papričkami. Potom už se jenom důkladně vysuší
a dokonalý výsledek je na světě.

Příbuzných pokrmů k dnešnímu jerky se ale po celé Africe nachází mnohem více. V Nigérii se
ptejte po obřích kusech kilishi, které pěkně voní po mleté cibuli, arašídech a dalším
koření. V Jižní Africe vám chuťové pohárky pro změnu „pohladí“ sušené speciality biltong
a droëwors.

Jerky cestovalo z Ameriky do Evropy a zase zpátky

Pokud bychom hledali opravdový původ jerky, museli bychom se vydat na území dnešního
Peru, a to konkrétně do pohoří And. Právě na tomto místě začal před mnoha staletími
kečuánský kmen Inků vyrábět ch’arki, aby měli lidé dostatek vydatného jídla i v zimních měsících.
Ch’arki v kečuánštině znamená doslova „pálit maso“. Příslušníci kmene ve skutečnosti maso
nepálili, ale nechali ho přes den sušit na horkém slunci, aby potom mohlo venku za
chladných nocí zase trochu zmrznout. Díky tomu proběhla konzervace a ch’arki navíc získalo
unikátní chuť.

A na začátku 16. století si ch’arki rychle oblíbili i španělští konkvistadoři, kteří si název upravili do
rodného jazyka na charqui (výslovnost se už hodně blíží dnešnímu jerky). Potom se společně
s Evropany dostalo charqui i do Severní Ameriky, kde se konečně ustálil název
(beef) jerky, i když postup přípravy se trochu změnil.

Perfektní jídlo na Divoký Západ

Období kovbojů, zlatokopů, lovců divoké zvěře, banditů a osídlování (západní části) Severní
Ameriky bylo náročné v mnoha směrech. Lidé museli v málo obydlené zemi poměrně hodně
cestovat na dlouhé vzdálenosti, ale obchodů a hostinců se na trasách nacházelo minimum. 

I z toho důvodu měli na Divokém Západě u sebe všichni pokaždé železnou zásobu vydatného
jídla v  podobě plechovek fazolí, pořádného množství jerky a dalších trvanlivých potravin.

A protože jsou kovbojové hlavním symbolem USA 19. století, jeden z tradičních receptů je
pojmenován právě po nich – kovbojské jerky. 

Původně se na výrobu používalo maso ze skotu, bizonů, losů, jelenů a další divoké zvěře.
Následně maso nasolili, vysušili na slunci a vyudili. Kovbojské jerky je v současnosti
považované za trochu staromódní verzi, která je tužší, sušší, žvýkavější, ale má také bohatší
chuť.

Proč zažívá jerky v moderní době renesanci?

Důvodů, proč v posledních letech raketově roste popularita jerky, bychom našli opravdu
hodně. Do značné míry tento trend odráží i změny v našich životech. Stále více dobrodruhů
se vydává na dlouhé túry po horách, poutě za posvátnými místy i do volné přírody pod stan.
A přesně v takových situacích se hodí mít v kapse „rychlou záchranu“.

Mezi hlavní výhody jerky patří:

• vysoká výživová hodnota,
• nízký obsah tuku,
• vysoký obsah živočišných bílkovin,
• malá váha i rozměry,
• nadstandardní trvanlivost,
• 100 % bez lepku a laktózy.
  

Jerky se tedy může stát vaším spolehlivým zdrojem energie na cestách za dobrodružstvím,
ale i zdravou, výživnou a nesmírně chutnou svačinkou.